KLUB CHOVATELŮ NĚMECKÝCH DOG
KLUB CHOVATELŮ NĚMECKÝCH DOG
17.12.2024 | Hana Stavovčíková, Ing. | Síň slávy | 136
Vzpomínka na Václava Krse
Osud tomu chtěl, že 8. 8. 2008 zemřel ve věku 57 let po vážné operaci vynikající odborník a dlouholetý chovatel, poradce chovu Václav Krs. Nikdo z nás to nečekal, a také nikdo se s tím smutným faktem nechtěl smířit.
Václav Krs měl výrazný chovatelský cit pro výběr psů na krytí, a to se nesporně projevilo na úspěchu potomků chovatelské stanice z Cianky. Měl úžasný přehled nejen o rodokmenech chovných psů, ale i o jejich potomstvu. Věděl, který vrh se vyvedl a byl přínosem i to, kde si krytí nesedlo, a potomci přes očekávání nevynikli. Jeho rady a doporučení byla cenná, protože stejný přehled měl i o dogách v zahraničí.
„Véna mě přitáhl k chovatelství a dogám, radil mi, vysvětloval a dal mi hodně svého času v době, kdy můj táta jezdil,“ vzpomínala se slzami v očích jeho neteř Jitka Krsová, dnes také již dlouholetá chovatelka žlutých a modrých německých dog. „Nemůžu se s tím vůbec smířit, že tady už není, navíc teď stejně jako tomu bylo u mě, přitáhl k chovatelství i mého syna Dana. Prostě to s dětmi uměl. Trvalo nám dlouho, než jsme se s jeho smrtí smířili.“ uzavírá své vzpomínky Jitka.
V sedmdesátých letech začali bratři Václav a Josef Krsovi z Přeštic chovat společně dogy. Václav měl již zkušenosti s chovem dobrmanů a německých ovčáků, ale dogy si ho získaly.
Bratři společně založili chovatelskou stanici z Cianky, a díky práci Josefa, který vyjížděl za hranice, začali pomalu importovat dogy ze zahraničí. Mezi prvními byl Glamour v.d. Alten Domstadt Regensburg a řada dalších. Z chovatelské stanice z Cianky vycházela kvalitní štěňata, která se stala základem a pomohla v rozvoji mnoha nově vznikajícím chovatelským stanicím.
„S bráchou jsme začali chovat dogy v roce 1972 a využil jsme toho, že jsem jezdil za hranice s náklaďákem a mohl se dohodnout s některými chovateli. Někdy nebyli Němci ochotní nakrýt nám fenu, ale jindy jsme byli opravdu překvapení. Ani jsme nepřemýšleli, že to stojí i dost peněz. Někdy se krytí realizovalo na hranici, jindy jsem vezl fenu s sebou a chovatel dorazil na parkoviště s krycím psem a nakryli jsme. Véna měl v hlavě rodokmeny psů a měl navíc chovatelský cit“ vzpomíná jeho bratr Josef Krs. „Navázali jsme s některými chovateli přátelské vztahy. Véna si velmi rozuměl se Sašou Tiefenbachem, od něhož k nám dovezl tehdy krásné psy jako byl Cranach a Cher v. Haus Tiefenbach. Obdobně tomu bylo i u chovatelské stanice v.d. Ofenthöhle Alberta Schleichera. Největším přínosem byl dovoz modrého Zimbo v.d. Lobenhoeve a Le Roy des Teres de la Rairie, kteří výrazně ovlivnili zkvalitnění modrých dog u nás,“ zamýšlí se nad společným chovem Josef. „Že Véna zemřel, bylo pro nás těžké. Nikdo z nás to nečekal a chybí nám. Velký pohřeb jsme nechtěli a rozloučili jsme se s ním jako rodina,“ uzavírá Josef. „Víte, Véna to uměl s dětmi v naší rodině. K dogám přivedl Jitku a teď i k chovatelství Daniela. Chybí nejen dětem, ale nám všem.“
Václav Krs měl svůj život spjatý s dogami. Na svou poslední klubovou výstavu měl přihlášenou modrou fenu Bacaru vom Hause Schleicher. Získala V1, CAC, Klubový vítěz a následující den na Mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi získala CAC, CACIB, BOB. Jeho skvrnitá fena Cobra Dog Ranč, kterou si k sobě vzal po smrti Heleny Frantové, byla tehdy na klubové výstavě nejlepší veteránkou.
Autorkou textu a fotografií je chovatelka německých dog, Ing. Hana Stavovčíková (ch. st. Bohemica Hastav), která kontaktovala dlouholeté chovatele a na základě živých rozhovorů s nimi, napsala jejich vzpomínky.
