Přiměřená starost o zvíře

Tento bod je a musí být alfou a omegou celého čánku. Pokud se o zvíře řádně staráte, nenecháváte jej pohybovat bez dozoru, nenecháváte jej dlouhou dobu přivázané před obchodem (restaurací) a nenecháváte jej venčit nezkušenými osobami (např. děti, babička), podstatně minimalizujete riziko obtíží a to nejen z hlediska jeho útěku nebo odcizení, ale i případných úrazů, nebo poškození zdraví či majetku cizích osob.

Výchova zvířete

Správně vychované zvíře se drží ve vymezeném prostoru i přesto, že jeho hradby nejsou zrovna nepřekonatelné a správně vychované zvíře se také nenechá odvést od cizího člověka a nepřijme od něj žádnou potravu. Tento bod ovšem nelze neuvodit poznámkou, že ne každý jedinec (zejména v závislosti na plemeni) je vychovatelný, ačkoli mé zkušenosti jsou takové, že při správném vedení se leccos naučí každý pes.

Označení zvířete

a) psí známka
Každý pes by měl mít obojek a vzhledem k tomu, že by měl být přihlášený, měl by mít na obojku známku. Při nálezu zvířete se tak alespoň přibližně vytyčí okruh, ve kterém lze pátrat po majiteli. Možná byste byli překvapeni jak intenzivní pátrání dokáže uskutečnit mnohý z nálezců.

b) označení adresou majitele
Tento způsob označení zvířete je v současné době asi nejúčinnější a nejrozšířenější. Je naprosto lhostejné, zda svoji adresu napíšete na papír, který uschováte do schránky připevněné k obojku, nebo zda ji například necháte vyrýt do mosazné destičky, kterou k obojku přinýtujete. Důležité je, aby případný nálezce kontakt na vás našel a aby uvedené údaje byly aktuální. Dobrým zvykem je také připojit k vypsaným údajům jméno zvířete, neboť jeho znalost může zlepšit komunikaci zvířete s nálezcem.

c) tetování
Přesto, že většina chovatelských klubů ještě stále upřednostňuje tetování jako základní způsob jak zvíře jednoznačně identifikovat, nejeví se mi tento způsob v případě zcizení a zejména ztráty zvířete jako právě nejvhodnější. Problémů vyvstává hned několik - zvířata se označují v místech, která nejsou právě nejpřístupnější (riziko pokousání při prohlížení ucha nebo slabiny u zcela neznámého zvířete není zdaleka zanedbatelné), tetování je často zarostlé srstí a u starších zvířat bývá velmi nezřetelné a v důsledku toho nečitelné (alespoň ne jednoznačně). I v případě, že se vám podaří číslo správně a ve zdraví přečíst, musíte ještě správně určit plemeno zvířete a zjistit kontakt na správný chovatelský klub, což bývá v mnoha případech úkol v pravdě nadlidský. Na druhou stranu jako důkaz, že se, v případě nálezu odcizeného zvířete, jedná o vašeho chovance, není tetování špatné i přesto, že zkušený zloděj dokáže tetování znečitelnit, nebo dokonce přepsat na jiné číslo.

d) čipování
Označení zvířete čipem je metoda nová a v pravdě progresivní. Její výhodou je jednoznačná a nezaměnitelná identifikace zvířete spojená se zápisem do registru, který je dosažitelný nejen z celorepublikového hlediska, ale i z hlediska mezinárodního. Metoda samozřejmě také představuje jednoznačnou identifikaci zvířete v případě odcizení a možnost aktivního pátrání po zvířeti v měřítku značně přesahujícím region bydliště chovatele. Nespornou nevýhodou je zatím stále poměrně malé rozšíření čteček čipů (pokud se nikdo nepokusí přečíst čip v těle vašeho zvířete nemůže vás samozřejmě ani identifikovat jako jeho majitele).

Článek byl zveřejněn s laskavým svolením autora, který působí na veterinární klinice AA-Vet.