Sedm základních potřeb šťastného psa

 

Heroltický výcvikový areál se pomalu stává dogaři velice oblíbený. Nejen, že se dvě doginy (Alexis Glencar Dog a naše Desiré) účastnily vodního tábora minulý rok, letos se našeho plemene tato škola opět nezbaví. Na letošním kurzu "Udělejte svého psa šťastným a spokojeným aneb Sedm základních potřeb šťastného psa" od 7. do 10. dubna jsme se my dogaři sešli hned tři: Kerča - Carmello di Capo Rizzuto a Lenka Klobásová, Calíšek - Caliber z Modrého ráje a Petra Bahníková a nakonec i my s Dizzinkou - Desiré Silva Tarok.

 

Začátek prodlouženého výcvikového víkendu byl ve čtvrtek v podvečer. Po příjezdu mnohé překvapila volnost, s jakou se psi v areálu pohybují, nicméně se na ni rychle zvyká a za celou dobu mezi psy nebyl vážnější konflikt, jen pár hlasových výměn názorů, což je parádní. Po večeři následovalo uvítání a proběhlo i první povídání o psech a o čem tento víkend vlastně bude. Zároveň byla vyhlášena celovíkendová soutěž (jejíž vyhlášení proběhlo v sobotu večer) o nejlepší návrh zábavné aktivity se psem, který se zrealizuje v neděli dopoledne. Vítěz se pak mohl těšit na cenu v podobě láhve červeného vína. Po úvodních formalitách se páníčci vrhli na první část semináře o psích signálech a komunikaci. Pouštělo se i komentované video ohledně základních principů psí komunikace a samozřejmostí byla i v průběhu semináře diskuze.

Tento víkend byl nazván Sedm potřeb šťastného psa. Oněmi sedmi základními potřebami jsou:

1) pocit bezpečí,

2) společnost,

3) porozumění hierarchii,

4) překvapení a vzrušení,

5) pohyb a strava,

6) mentální stimulace,

7) láska a pocit důvěry.

 

Celý víkend byl vedený nejen v duchu těchto potřeb, ale také se zohledňovalo to, že každý pes je individualita a jako k takovému je třeba k němu přistupovat.

 

První den - tedy v pátek, proběhlo během dopoledne několik aktivit. Nejprve socializační „parčík“, kdy se pejsci a páníčci učí spolu chodit v klidu na vodítku po simulovaném parku, kde jsou samozřejmě i ostatní pejsci. Nováčci, kteří byli v Herolticích poprvé, si vyzkoušeli nácvik komunikace se psem, tedy správné chválení, motivace a formy zákazů. Aby se neprováděly "testy na zvířatech", posloužil pro tuto chvíli jako figurant velký plyšový medvěd. Jako motivaci, která je při práci se psem velmi důležitá, si nejlepší „chválič“ mohl vysloužit bonboniéru. Tuto odměnu nakonec získala Dizzinčina panička. Zkušenější účastníci pokračovali v aktivitách venku a se svými pejsky pocvičili. V pátek odpoledne již přišla na řadu praktická část, kdy do sebe formou hry psi i páníčci dostávali základní principy, jak si mezi sebou správně vybudovat vztah, ať už pocit důvěry a bezpečí, vzájemnou lásku, stimulaci nebo překvapení při hře. Páníčci se přetahovali s pejsky o hračky, kdy se měl při hře navazovat oční kontakt, psi vyhledávali schované pamlsky či hračky nebo si mohli v základě vyzkoušet překážky. Večer páníčky čekala druhá část semináře ohledně psích signálů a komunikace, tentokrát kolem dominance a smečkové hierarchie.

V sobotu se dopoledne páníčci opět vrhli se svými psími kamarády hromadně na překážky, kdy si i dogy vyzkoušely průlez tunelem, kladinu, slalom, chůzi po nepříjemných površích či usazení a uložení na surfu (na souši) a další nachystané i netradiční překážky.

 

Odpolední program spočíval v tzv. "parčíku", kdy byli všichni psi hromadně vystaveni působení stresu v podobě nepříjemných zvuků, neustálého pohybu ostatních psů vůči nim a podobně. Opět šlo hlavně o zdůraznění pocitu bezpečí, kdy je pes fixovaný na svého vůdce smečky. Pokud se vůdce smečky, páníček, nebojí či psa nepodporuje v jeho bázlivosti, neměl by se bát ani pes a jeho chování by mělo být naprosto bezproblémové. Později se „jelo autobusem k veterináři“, což byla aktivita, kdy lidé vytvořili „autobus“ (dvojstup mezi kterým páníček se psem procházel) a předváděli cestující v autobuse. Páníček se psem měl za úkol do tohoto „autobusu“ nastoupit a zdárně dojet do své cílové stanice a zase v poklidu vystoupit. Navazující aktivita byl „veterinář“, kdy se prohlíželi zuby, nebo se jen hladilo, dívalo na packy  apod. Ve volných chvílích se venčilo, krmilo, odpočívalo a hlavně povídalo, a protože počasí nám přálo a celý víkend bylo nádherně, tak si každý užíval sluníčka hlavně venku.

 

V sobotu večer následovalo vyhodnocení víkendu a byly všem účastníkům předány diplomy za účast. Kerča s paničkou dostal krásné hodnocení, kdy i vedoucí výcviku, Pavel Bradáč, řekl, že si Kerču zamiloval (a kdo Kerču zná, nemůže říct opak). Calíšek s Péťou si naopak vydobyli u Pavla respekt, neboť Calda relativně klidně zvládal situace, kdy si s¨ním ostatní chtěli třeba vyjasnit, kdo je tady šéfem a podobně. Dizzinka s paničkou pak obdrželi obligátní "standardní výkon", což je v Herolticích ta nejvyšší pochvala. Po předání diplomů přišlo na řadu vyvrcholení soutěže vyhlášené na začátku víkendu. Páníčci přicházeli s nejrůznějšími nápady. Po hlasování se jako vítězné ukázaly tyto: 3. místo - Přetahování se se psem o hračku na dálku, 2. místo - Mega-Skořápky a 1. místo - Skákání v pytlích se psím doprovodem. Vítěz obdržel vínko, páníčci zase chvilku besedovali a ptali se Pavla, co a jak se psem dělat v různých situacích a podobně. Po ukončení hromadné debaty se již páníčci začali těšit na nedělní dopoledne, na kdy se nachystaly tyto tři soutěže.

 

Neděle, poslední den, se nesla v duchu "to nejlepší na konec" (a to prosím NEMlUVÍME o odjezdu, protože kdyby to šlo, tak neodjíždíme vůbec!) a za sebe musíme říci, že jsme si ji opravdu užili. V neděli narozdíl od předchozích dní se Dizzince vyměnil psovod a místo Zuzky cvičil s Dizzčou Ondra. Přeci jen páníček je ten, s kým Dizzinka tropí hlouposti a panička je na to poslouchání. V první soutěži - přetahování se o hračku na dálku - se podařilo takřka všem dostat až na konec dráhy. V druhé soutěži se vždy schovali dva cizí lidé a páníček psa pod deku a pes musel najít, pod kterou to dekou se páníček nalézá. Bylo povoleno i na psa zavolat, aby chytil správný směr. Zde byli všichni účastníci víceméně úspěšní. Poslední závod ale stál za to. Páníčci se navlékli do pytlů a psi jim měli po boku sekundovat. Všechny tři dogy se dostaly do druhého kola, nicméně jejich výrazy bychom Vám přáli vidět. Nechápaly, proč ti páníčci normálně nechodí, proč tak divně skáčou a proč, když tak divně skáčou, to musí dělat zrovna se psy.

 

Vítězi se pak stali úplně všichni, kdo nastoupili a kdo se účastnili celý víkend, protože není nad to si se psem nejen zapracovat, ale i pořádně zablbnout a jsme přesvědčeni, že si to všichni náležitě užili.

 

 

Závěrem již zbývá jen říct, že všechny „základní potřeby šťastného psa“ byly naplněny a také poděkovat Pavlu Bradáčovi a jeho Škole pracovní a zábavné kynologie za vedení výcviku. Velký dík patří i všem instruktorům, kteří se o výcvik starají a také realizačnímu "štábu", který připravoval výborné snídaně, obědy i večeře. A v neposlední řadě děkujeme všem, kteří se zúčastnili, za perfektní atmosféru a příjemně strávený, zábavný víkend.

 

Více fotek na našem dogouším rajčeti:

http://dogous.rajce.idnes.cz/7._-_10._4._2011_-_7_potreb_stastneho_psa_-_Heroltice/

A také na rajčeti Kerči:

http://carmello.rajce.idnes.cz/7_zakladnich_potreb_stastneho_psa_Heroltice_7._-_10.4.2011/

A pro větší ilustraci i několik videí (posledních 10) na http://www.youtube.com/dogousek

Za celý dogařský tým Zuzana Štachová, Ondřej Tichý a Desiré Silva Tarok.

P.S.: A jako potvrzení toho, že se všem líbilo, můžete brát i fakt, že zhruba za měsíc a půl zde budete mít i zprávu z "Kurzu psí řeči", kam se nakonec všichni tři také chystáme a věříme, že se s námi podělí i Calda o případnou účast na "Vodním záchranářském víkendu".