Vážení přátelé,

setkáváme se dnes na členské schůzi, která by měla být jaksi slavnostnější než bývá obvyklé. Slavnostnější proto, že se jedná o schůzi volební, kdy svými hlasy můžeme rozhodnout o dalším směřování našeho klubu. Pokud si chceme ujasnit cestu vpřed, musíme také vědět odkud a z jakých pozic vycházíme. K jejich objasnění by nám mělo sloužit zhodnocení období minulého.

V uplynulém roce bylo odchováno a zapsáno v Jihomoravském kraji 10 vrhů se 79 narozenými, resp. s 52 zapsanými štěňaty. Jde o stále klesající tendenci, i když pravdou je, že 11 fen nezabřezlo!

V rázu černý-skvrnitý bylo zapsáno 6 vrhů v chovatelských stanicích: Quincy Etc. 2x, Bonoda 2x, z Josefovských bud a Dino-Dinno 1x. 2 feny rodily císařským řezem.

Zapsáno bylo 32 štěňat, 11 černých psů, 11 černých fen, 6 skvrnitých psů, 2 skvrnité feny, 2 psi šedí tygři.

Byli použiti tito krycí psi: Wandal Regia Uttis 2x, Pablo Picasso Miréz Bohemia, Featon Claudia Bohemica, Roger de Misandre a Tresor des Terres de la Rairie.

V rázu žlutém-žíhaném byly odchovány 3 vrhy v chovatelských stanicích: Norach, Allav Flodur a Bonoda. Císařským řezem rodila jedna fena.

Zapsáno bylo 13 štěňat, 1 žlutý pes, 9 žlutých fen, 2 žíhaní psi, 1 žíhaná fena.

Na vrzích se podíleli tito krycí psi: Lumpur Allav Flodur, Aga Khan des Terres de la Rairie a Typ Topp des Terres de la Rairie.

V rázu modrém byl zapsán jeden vrh v chovatelské stanici z Podhabří. Otcem 15 narozených a 7 zapsaných štěňat (2 psi, 5 fen) byl Jumper Myszatka.

V kraji Vysočina byl zkontrolován a zapsán jeden vrh. Jednalo se o vrh modrých dog v nově zavedené chovatelské stanici Pacovský ranč. Po Kentu Cevelob se narodilo 11 štěňat, z nichž bylo 9 živě narozených zapsáno (3 psi a 6 fen). Fena rodila císařským řezem.

Určitě je správné na tomto místě poděkovat všem chovatelům za jejich poctivou práci a samozřejmě také Ivetě Herinkové, která je mi při kontrolách vrhů velmi nápomocna.

U příležitosti výroční schůze mi dovolte také určitý pohled nejenom z pozice poradce chovu, ale také člena výboru klubu.

Klub chovatelů německých dog mám moc rád. Nemohu říci, to bych lhal, že nadevšechno rád, ale kromě obvyklých atributů – rodina a v mém případě díky Bohu i práce, je opravdu málo věcí, které bych měl tak rád. A právě proto, že v něm a pro něho, resp. pro plemeno trávím obrovské množství času, dnů i nocí, je mnoho věcí, které mě velmi trápí, mrzí a které nechápu. A právě proto, že mám klub moc rád, dovolím si často kritizovat, dovolím si nedržet basu spolu s ostatními členy výboru a dovolím si nahlas říkat často odlišná stanoviska.

V klubu jsem zažil třináct let režimu, který chovu psů a zvláště těch velkých příliš nepřál. Obrovská láska k dogám, která nás uvnitř klubu spojovala, byla hnací silou, která na rozdíl od jiných klubů umožňovala vznik zajímavých projektů: Pořádání klubové výstavy, Bendův memoriál, vydávání vlastního časopisu, sepsání a vydání Příručky pro chovatele německé dogy. V té době se nejednalo o věci samozřejmé, tak jak je vnímáme dnes! Dodnes zůstávají tyto akce spolu s bonitacemi páteří klubové činnosti. Po pádu režimu jakoby pro klub nastala ta správná doba! Příliv nových členů, obrovský chovatelský boom po roce 1989, kdy v klubu bylo sdružováno téměř tisíc chovatelů a majitelů dog dávaly určitou naději, že klub bude moderní organizací, která začleněním se do evropských struktur, bude garantem vývoje plemene . Otevřené hranice a příliv nových, do té doby u nás málo nebo dokonce zcela neznámých velkých a obřích plemen psů vedly ke krystalizaci milovníků plemene, kterých dnes zůstává v klubu necelých 400. Klub odměňuje vítěze různých výstav a nositele titulů šampion krásy poháry, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Možná není úplně dobře, že je někteří členové berou za zcela samozřejmé! Je garantem hnutí Doga v nouzi. Někdy více jindy méně úspěšně informuje veřejnost o své činnosti prostřednictvím internetu. Zde byla vytvořena úžasná databáze více jak 7000 dog. Otázkou je jak se s ní naučíme pracovat a co všechno nám může tato databáze poskytnout. Znovu vydal Příručku, více méně opsanou tu vydanou téměř před dvaceti lety, čas a hlavně poznání však značně pokročily…Bylo mi velmi líto, že nikdo z vrcholných funkcionářů výboru nedokázal překročit vlastní stín a zaujmout jakékoliv stanovisko ke knize Německá doga. Postupem času lítost přešla v lhostejnost, kniha byla psána pro chovatele, nikoliv pro funkcionáře.

Klub se intenzivně věnuje výstavní činnosti, tedy přeneseně exteriéru německé dogy. Díky některým nadšencům v poslední době stoupá i zájem o její povahu, výcvik, ale především výchovu jako takovou.

Ale nevypadá to, že by klub i téměř dvacet let od změny poměrů chtěl něco udělat se svým vzhledem ve smyslu klubu. Snaha okleštit zavedenou tradici dvou členských schůzí, s důvodem malé účasti, spolu s vynuceným členstvím, ve smyslu chceš chovat musíš být člen, mi nepřipadá motivující. Snaha sešněrovávat činnost každého jednoho chovatele do různých normativů, typu neutratil jsi jinobarevné štěně, nesmíš opakovat spojení, či typu my víme nejlépe kolik vrhů a kdy vyhovují tvé feně, není projevem modernosti. Neobstojí zde ani rádoby snaha chránit chovatele, aby mohli lépe prodat standardní štěňata. Přijímání usnesení, která následně nemohou být jednoznačně interpretována, nejsou také nejlepší známkou systematické práce.

Myslím, že nemusím pokračovat. Je to zbytečné, protože kdo nic nedělá, nic nepokazí. Jde pouze o to, umět si přiznat chybu a nebýt přesvědčen o své neomylnosti.

Pokud se podržím slov v poslední době asi nejpopulárnější Češky, čerstvé držitelky Oscara, Markéty Irglové a „nebudu se bát snít a doufat“ , pak doufám, že přijde čas, kdy budu moci členství v klubu brát jako prestižní záležitost, nikoliv povinnost. Kdy budu moci své členství v klubu prokázat např. zajímavou plastovou kartou, nikoliv tvrzeným papírem, který mi silně připomíná dobu socialismu. Sním o době, kdy klub bude plně využívat svůj znak, nebude ho zapomínat na obálkách, tiskovinách atd. Představuji si že klub má také svoji vlajku, která by možná mohla už zavlát příští rok k 80. výročí jeho založení na Evropské výstavě německých dog. Představ a snů je řada, pokud mne nevzbudí označení kolegy, že jsem kretén, jestliže trvám na klubových předpisech…

Jsem hluboce přesvědčen, že úkolem klubu není propagovat pouze a jenom krásu plemene, že klub musí dříve či později iniciovat své členy k poctivému sledování zdravotních parametrů plemene. Je pouze na nás, nečekat až něco „přijde shora“, ale sami můžeme pracovat na zajištění zdraví a welfare německé dogy. Některé problémy jsem nastolil, ale považuji za špatné, že jsem je nedokázal ve výboru klubu prosadit! Např. před třemi lety jsem upozornil na chovatelském kolegiu na problematiku rozšiřujícího se rolujícího pysku, tento problém jsem zmínil i ve zprávě poradce za rok 2005. Bez zjevného zájmu rozhodčích a poradců. Dnes se rolující pysk objevil na bonitační kartě Německého klubu. Rovněž projekt Zdravá doga – systém pro kontrolu a upevnění zdraví a životní pohody německých dog, byl sice výborem vzat na vědomí a otištěn ve Zpravodaji. Tím zájem o něho skončil, naštěstí ne tak u některých chovatelů: K dnešnímu dni má vyšetřeno dysplazii kyčelního kloubu 38 jedinců, jejich seznam je zveřejněn na klubových stránkách. Nezastírejme si, že mnozí toto vyšetření absolvují pouze z důvodu nutnosti pro uznání bonitace v rámci EuDDC. Vyšetření srdce mají Jasmína Uttis, Niké Miréz Bohemia, Baria Bářin sen a Claudio Bářin sen. Vyšetření DNA mají Pablo Picasso Miréz Bohemia a Forest Antre Bohemia.

Je rozpracován projekt na zjišťování příčin torze a dilatace žaludku, s dílčími výsledky u 47 jedinců Vás seznámím zvlášť. Pokračuje projekt na zjišťování průměrného věku německé dogy (dnes s 389 jedinci), chovatelé postupně přispívají do projektu vývoj německé dogy, připravuje se projekt pro sledování parametrů vnitřního prostředí německé dogy. Za spolupráci na těchto projektech musím poděkovat manželům Porkertovým z Liberce.

Zájemci se mohou zapojit do spolupráce se Švédskou univerzitou zemědělských věd na projektu hledání genu pro rakovinu kostí (osteosarkom) u psů.

Je toho mnoho, co by bylo možné udělat proto, aby nám náš klub mohli ostatní chovatelé závidět. K tomu by mohl přispět i hlas každého z nás, uvážlivě přidělený v dnešních volbách. Ať již dnešní volby dopadnou jakkoliv, nemám však o budoucnost klubu strach. Nemám proto, že dokázal obstát v různých dobách, kterými historie naši zemi za dobu jeho téměř osmdesátileté historie obšťastnila. Budoucnost je vždycky spíše v obyčejných lidech, chovatelích a majitelích, kteří svou dogu či dogy milují a jsou schopni jim přinášet nejrůznější oběti.

Mimochodem, všimli jste si, že se z našeho klubu vytrácí oslovení příteli?!

Milan Štourač