Začalo to stavěním stanů všech kategorií - od těch nejmenších pro jednu dogu a páníčka, až po stanové "domy" s několika ložnicemi, předsíní no prostě pohodlí jak se patří. Tomu všemu, jak jinak, asistovali ti, kvůli kterým jste to všichni podnikali – dogy. Tedy ve velké většině. Tábora se účastnilo i několik jiných plemen vesměs vlčáků, ale těch bylo jako na ruce prstů.

Krvavý záda

ZadaVečer nemohl začít jinak než krvavými zády. Kdo zažil, ví, o čem mluvím. I když jsem dodnes nepochopila, proč se to nazývá krvavá záda neboť většina lidí má spíše krvavá prsa v horším případě pak plný nos. Pro ty kteří ani netuší vysvětlím: objednáte si malého panáka vodky a malého panáka griotky. Ničeho se nebojte, i pijan začátečník vypije dva malé panáky na jeden zátah, avšak zpět k našim krvavým zádům. Hned na začátku doporučuji využít rady starších a zkušenějších a tou je: správně si narovnat oba panáky mezi palec, ukazováček a prostředník. Pak už Vás čeká lehčí a příjemnější část úkolu a to jest nalít vše najednou do úst. Zkušení vědí jak na to a začátečníkům doporučuji překonat naprosto normální pud polykání a prostě to celé naráz vyklopit do otevřené pusy, jinak Váš pokus skončí nalitím tekutiny do nosu v lepším případě pak na krk a všude kolem sebe. Těch co se polili bylo poměrně dost, i když nevím zda k jejich škodě či užitku, neboť v tu chvíli měli před sebou další rundu – to prý aby se to naučili.

Zkušení jako třeba David s Janou pokračovali semaforem, ale na to Vám běžný pijácký trénink nestačí, na to už je třeba velmi vysoká pitná průpravu a hlavně velká pusa.

Výcvik

Protože to byl tábor výcvikový, tak se samozřejmě především cvičilo a to pilně. Pokud by některý turista na dovolené vyšel po ránu na zdravotní procházku a vzal to od Viktorčiných splavů kolem louky na Rýzmburk, asi by se nejprve zalekl, jak mohl někdo bláznům půjčit tak velké psy na terapii, neboť blázni běhali za psy na dlouhé šňůře a vesele na ně volali "stopa, hledej stopičku", když tu najednou zase z ničeho nic začali skákat, rozhazovat rukama a s radostí, bláznům vlastní, poskakovat kolem psa se slovy "pašááááák, ty jsi šikovný pejséééék, hodnýýýýý". Předpokládejme však, že to byl turista s přehledem a proto mu samozřejmě hned bylo jasné, že tam banda nadšenců učí pejsky stopovat.

ObranyMezitím se sluníčko vyšplhalo výše nad obzor a lidem i psům začalo být pěkné horko. Ale ani to je neodradilo, a po dobrém obědě se pokračovalo pro změnu ve výcviku poslušnosti. V celku jsme byli rozděleni do tří skupin – ti co byli výcvikem netknutí, ti kteří okolo cvičáku několikrát prošli a pozorně se dívali a pak ti, kteří cvičák i navštívili. U té posledně zmíněné skupiny byla občas radost se koukat a osobně bych souhru mezi psovodem a jeho dogoušem nebo doginkou přirovnala k Bachově Ódě na radost. Samozřejmě i zde byly rozdíly zda to hrála New Yorkská filharmonie nebo smyčcové kvarteto z Horní Dolní, ale přesto to byla krása. Tím nechci říct, že ostatní skupiny necvičili krásně. Cvičili a bylo úžasné pozorovat velká zlepšení i za těch pár hodin výcviku.

První skupinu, do které patřila ve většině štěňátka a mladí psi, si vzal pod svou taktovku David Špinar. Ostatní si pak rozdělili Milan Beneš, Jarda Sus a Lenka Nitschová.

Výstava

zapisRáno slunko zahnalo zbylých pár kapek deště, které ještě dopadaly na spící tábor a pak se celý den snažilo vydrat z těch šedivých mraků, aby vysušilo zbytek vody z předešlé noci. Nakonec se mu to přece jen podařilo, a tak mohla ukázková výstava probíhat pod slunečnou oblohou. Dogy exhibicionisti si doslova bahnili v možnosti předvést svůj nedostižný postoj, správně stavěné tělo nebo dobře klenutou hlavu, naopak dogy stydlivé koukali z kruhu co nejdříve zmizet. Byli zde i tací, kterým to bylo takříkajíc ganz egal, ale takových dog opravdu moc nebylo. Rozhodčí stolici na sebe vzala Dana Neumannová a přihlásily se dvě malé zapisovatelky Markétka s Kačkou. Že byly opravdu šikovné a poctivě zapsaly každou maličkost dokladuje zápis z celé výstavy.

Závody

zavodTábor se přiblížil ke svému konci a nastal čas ukázat, jak dobře svůj úkol výcvikáři zvládli, a proto organizátoři tábora uspořádali Táborový turnaj v poslušnosti. Celý turnaj by se nechal přirovnat ke klasickým zkouškám v poslušnost až na poslední disciplínu. Ta byla vložena jako bonus pro všechny zúčastněné a i přes svou velkou obtížnost, nebo možná právě pro ni se na aport buřtíka těšilo nejvíce obecenstva.

Cílem této disciplíny bylo hodit buřta před sebe a donutit psa (jakýmkoliv způsobem), aby přinesl buřta svému páníčkovi. Možná se Vám zdá velmi obtížné, neřku-li nemožné tento úkol splnit. To bychom však nesměli být na táboře dog, kteréžto jsou zvířátka nad míru inteligentní.

Psi, kteří buřta svému pánovi nedonesli, by se nechali spočítat na prstech jedné ruky a styly jak donutit psa přiběhnout s buřtem zpět k páníčkovi byly opravdu různé – jedni zvolili metodu přemlouvání; buřta hodili před sebe, psa za ním vyslali a pak se jali ho přemlouvat, aby k nim přišel. Psi vesměs překvapení, že pán nekřičí „fuj pust“ nýbrž „ten je šikovný, honem pojď ke mně, no pojď k páníčkovi“ se ve většině případů opravdu vrhali zpět k pánovi (i když většinou dost nejistě), který jim pak buřta z tlamy, v některých případech doslova z krku vyrval. Jiná metoda, která nebyla příliš rozšířena, ale fungovala stejně spolehlivě bylo prostě psa přivázat na stopovací šňůru a než stihne buřtíka spořádat, ho přitáhnout k sobě a stejně jako v prvním případě pro něj sáhnout do útrob psí tlamy.

Arthur Bohemia QuercusPoslední taktika, která byla použita, bylo hodit buřta metr před sebe a než se pes vzpamatuje po něm chmatnout a buřt mu prostě sebrat. Tento styl byl použit pouze dvakrát a vše proběhlo tak rychle, že si pes vlastně ani nestihl všimnout co se děje. Ke cti všech 26 zúčastněných je třeba podotknout, že všichni pejskové si po splnění úkolu na buřtíku moc pochutnali neboť páníčkové ze samé radosti, že byl úkol splněn jim ho za odměnu dali a s úsměvem na tváři šli koupit nový.

A kdo vlastně vyhrál? V kategorii psů, kteří již mají některou zkoušku za sebou, získal nejvyšší počet bodů Arthur Bohemia Quercus s Luckou Špinarovou. V kategorii psů bez zkoušek to byl Armin Bohemia Quercus s Davidem Špinarem. Gratulujeme rodině Špinarových, je vidět, že u nich doma vládne poslušnost a pořádek!

A to už je opravdu vše, takže za rok zase na táboře.

Prohlédněte si galerii fotografií z letošního výcvikového tábora v Babiččině údolí.