Jak ten čas letí. Zase je rok za námi a my „skalní“ jsme se sešli na Rýzmburkském cvičišti. Opět se sjelo to „zdravé jádro“ a letos přijel i velký počet nováčků. Abych byla přesná, i se štěňaty, která byla 4, tu bylo 28 dog a 18 psů jiných plemen. Což, jak sami uznáte, je už zasloužený počet pejsků a když k tomu připočítáte většinou 2 páníčky, byl cvičák plný. Stany stály letos ve dvou řadách. Protože nás bylo hodně, cvičilo se letos ne ve dvou, ale ve třech skupinách:
I. začátečníci – vedla Míša Martinů
II. ti, kteří se připravovali na závěrečné zkoušky – Jarda Sůs
III. ostatní – Lenka Nitschová

Protože nebylo velké teplo, dalo se cvičit během celého dopoledne a tak se družstva na cvičáku mohla střídat. Jenom na stopy se chodilo dolů do Ratibořického údolí. Večer se pak nacvičovaly obrany a revíry. Pro pejsky toho bylo dost, ale ani psí doprovod se nenudil. Po večerech se grilovalo, povídalo, popíjelo, prostě „držela se parta“ Tak například taková krvavá záda. Že vám to nic neříká? Jestli chcete zjistit co to vlastně je, přijeďte i vy příští rok mezi nás. Rýzmburské cvičiště se nachází necelé 2km od Babiččina údolí, jsou tady možnosti podnikat pěší turistiku, je tu ideální terén pro kola (cyklistické stezky), ale i pro výlety autem.

O tom že se nám na táboře líbí svědčí i to, že už jsme ho letos absolvovali podeváté. A nejen my, těch kdo jezdí pravidelně je mnohem víc. A někteří dokonce během jedněch prázdnin zvládnou tábory i dva. Protože druhý tábor se koná na Moravě v Josefově. Tady se zase člověk cítí více doma. Funguje tu taková rodinná atmosféra. Schází se tu sice méně lidí , ale o to více mezi sebou pak společně komunikují. A výcvik tu stojí taky za to!

Chci za nás všechny poděkovat jak Lence Nitschové, tak Jožkovi Kudrnovi a říct jim:
ZA ROK ZASE NASHLEDANOU