Několik slov teorie

Úkolem anestezie je umožnit výkon operační či neoperační povahy, který by bez ní nebyl proveditelný, a současně nenarušit a naopak podpořit homeostázu životních funkcí pacienta. Je potřeba poté zajistit plnou obnovu předchozí výkonnosti pacienta po odeznění anestezie a v případě operačního výkonu minimalizovat stresové reakce a pooperační bolest.

V současné době lze vybírat z vekého množství léčiv. Obecně se dává přednost léčivům s krátkým až středně dlouhým účinkem, jsou řiditelná v bolusovém podání a infuzně. Jejich účinek má odeznívat v krátkém časovém rozmezí po ukončení jejich přívodu, bez farmakologického účinku jejich metabolitů, a to i u pacientů s narušenou funkcí orgánů. Léčiva s rychlým nástupem, spolehlivým působením a pohotovým odezněním efektu jsou na trhu v dostatečném množství a při výběru se přihlíží zejména k poměru jejich přínosu vůči finančním nákladům.

Dle způsobu podání se rozlišuje injekční, inhalační a kombinovaná anestezie. Tradiční skupiny léčiv užívané k celkové anestezii jsou: anestetika, periferní myorelaxancia a opiody. Volba léčiva, taktika užití a orchestrace kombinací je plastické umění, jak snimi bezpečně a přitom dobře splnit klinický úkol (tedy anestezie) pro velmi rozdílné výkony u velmi rozličných pacientů.

Volba leží na veterinárním lékaři, na jeho zkušenostech z praxe, vědomostech a zaměření. A proto neexistují bezpečné preparáty a techniky, ale jen bezpeční anesteziologové a tito také nikdy nezapomenou napřípravu pacienta pro výkon. Základní pravidla zahrnují:
* celkové klinické vyšetření u všech pacientů (teplota, kontrola sliznic, poslechové vyšetření srdce a plic, anamnéza)
* hladovka alespoň 8 - 12 hodin
* laboratorní vyšetření u rizikových pacientů (staří a nemocní) další úkony dle stavu a předpokládaného výkonu (RTG, EKG, infúzní terapie atp.)

Máme se tedy čeho bát?

Úmrtí pacienta během narkózy a po ní při rutinních a preventivních výkonech lze přičíst často navrub nedbalosti anestezii provádějícícho lékaře. Démonizace celkové anestezie (narkózy) u chovatelů velkých plemen (v našem případě německých dog) snad sahá do historie socialistické veterinární medicíny, kdy základním vzorem veterináře byla kráva a dle tohoto vzoru byly prováděny veterinání zákroky i na ostatních zvířatech. Farmakologický a technický pokrok, rozvoj specializací a vysoká odbornost samotných veterinářů výzmaně snížila rizika anestezie.

A obavy chovatelů před narkózou u svého zvířete z větší míry pramení z velké nedůvěry ke zdraví našeho plemene. Což samo osobě by mělo vést klub a chovatele k prosazování preventivních zdravotních zkoušek, minimálně provádění RTG a selekci DKK (Dysplazie kyčelního klubu – pozn. red.) pozitivních zvířat či kondiční zkoušce.

Protože když sám chovatel či majitel nevěří, že jeho doga přežije krátkodobou anestezii potřebnou k výkonu neoperační povahy, nemůžeme se divit, že německá doga je sice obdivované plemeno, ale mnoho potenciálních zájemůc si ji nepořídí právě kvůli časné úmrtnosti a časté nemocnosti našich zvířat.

Nejbolestnější je, že se doposud neučinily žádné chovatelsky závazné kroky pro ozdravení německé dogy a její pověsti extrémně krátkověkého psa.

Máte podobný názor? Nebo naopak s autorkou nesouhlasíte? Využije rubriku Zdraví v naší diskuzi.