Samozřejmě to nikdo nebral moc vážně, ale už jen teoretickou přípravou jsme se náramně pobavili, protože došlo na nejhorší a rozhodlo se, že poběží i psovod. Už jen představa, že mám v délce 100m předběhnout dogu tak, aby mě co nejrychleji dohonila, byla komická.

Nakonec jsme tu techniku nějak vykoumali, ale někteří to prakticky nezvládli. Vypadalo to asi tak, že stanovený tzv. vypouštěč psů držel psa a páníček vyrazil stanoveným směrem s tím, že mohl při běhu hecovat pejska jakýmkoli způsobem a použít různé lákavé pomůcky /ne cvičební/. Když běžec uznal, že už je dostatečně daleko, tak mávnul na pokyn pro vypuštění psa, no a to byl ten největší problém, odhadnout vzdálenost a pak se trefit a doběhnout mezi cílové tyče dřív než pes.Tam stál druhý nominovaný rozhodčí se stopkama a v některých případech fungoval i jako první pomoc.

Nedovedete si představit, jaká to byla sranda. Někdo použil i kameru, ale bohužel jsem to ještě neviděla. Závodili pejskaři všech věkových kategorií, velikostí a hmotností a psi různých ras i ti nejmenší, jako pinč, pudlík a dvě štěňátka, většinou však služební plemena. Nás posílali s Eliškou nejdřív do Chuchle, ale pak nám účast povolili, přesto nás předběhl roční labrador o 2 setiny/patří předsedovi/, takže pěkné druhé místo.

Závěrem následovalo důstojné předání diplomů, vuřtů a příjemné posezení. Pro velký úspěch začal náš nadšenec, zřejmě zpitomělý brannými cvičeními z minulosti, vymýšlet akci „orientační běh“ s jednotlivými stanovišti a úkoly. Pokud se něco takového bude konat, určitě vám dám vědět. Každopádně doporučuji i závod v běhu. Myslím,že bychom mohli něco podobného absolvovat i na táboře v Babiččině údolí.