Taťka nás doma vysadil a s povzbudivě povytaženým obočím nás opustil, zanechávajíc nás tak svému osudu. Netroufla jsem si seznámit mamku se štěňátkem hned první den po vyčerpávající cestě (jako by to snad mohlo něco změnit). Raději jsem se podívala na seznam zákazů a příkazů od paní chovatelky a začala je plnit. Na prvním místě se totiž skvěl ten nejdůležitější. "Aby pejsek neměl křivé nožičky, nesmíme mu do jednoho roku života dovolit, aby chodil po schodech (kterýmkoliv směrem)!" Začalo mi docházet, jaký bič jsem si na sebe upletla. Bydlela jsem totiž v té době v upravené půdě domku, v kterém žila moje babička. Ta půda by tolik nevadila, kdyby do ní nevedly schody, které nemají žádný sklon. "Ale co," řekla jsem si "přece zvládnu těch pár měsíců nosit štěně, které mi s námahou dosáhne čumákem ke koleni."

Jediná výhoda tohoto pejsánka byla v tom, že byl již naučený, říkat si o venčení. Tím nám odpadl zbytečný řev a neustále uklízení. Myslím, že i člověk s malou fantazií si dokáže představit, jakých kalamit jsem byla ušetřena. To by jeden neřekl, že tak malé štěňátko může vykonávat tak velkou potřebu. Za to, to věčné pobíhaní s dogou v náručí, stálo.

Babička byla nadšená, že je v domě pejsek, protože když ještě žila v jiném městě, měla také psa. Tedy podstatně menšího (vlčáka), ale měla. Takže jsme měli dalšího spojence. Brácha o tomto mém úletu zatím nevěděl, ale tady jsem obavy neměla. Měl svoji rodinu a bydlel na opačném konci města než já a moji rodiče, kteří žili vlastně přes dvůr od babičky. Takže zbývalo jen seznámit pejsánka s maminkou.

Druhý den jsem sebrala odvahu a vydala jsem se za rodiči na zahradu. S bušícím srdcem v krku jsem otevřela dvířka u zahrady a vešla jsem. Pustila jsem pejska z řemínku a nechala ho napospas jeho osudu. Svým ojediněle dokonalým způsobem chůze, který spočíval v tom, že při každém druhém kroku si přední packou přišlápl ucho a zadní packou škobrtnul o ocas, se začal přibližovat před chatku, kde se mamka vyhřívala na sluníčku. Táta si nás všimnul hned a stěží dusil smích. To už mamce neušlo a ohlédla se. Její reakce byla naprosto přirozená, vzhledem k tomu, jak se k mému rozhodnutí stavěla již od začátku.

Řekla jen "Já Tě zabiju. Vyber si kdy a kde."

Ale, jak to již na světě chodí a především, jak to chodí v naší rodině, stačilo, aby se pejsek při své cestě po zahradě natáhl, jak dlouhý tak široký a mamka zjihla. Na mně sice neustále vrhala vražedné pohledy (a jen tak mezi námi, dělá to dodnes), ale k pejskovi přilnula během několika následujících vteřin. Nedivím se, kdo by odolal té roztomilé hromádce chlupů, která se sotva batolila. Vždyť přeci "všechna štěňata jsou krásná".

Nastal však jiný problém. Mamka se zeptala, jak se bude jmenovat. A já, naprosto zblblá z filmů o Angelice, jsem nadšeně vyhrkla "Sorbon". Tak dokonale nevěřící pohled dokázala na své tváři vykouzlit jen moje maminka. "Sorbit? To je přece umělé sladidlo." "Ne", oponovala jsem a opravila ji. "Sorbon". „Tak to tedy ne“, řekla mamka. „To si budu plést s Acylpyrinem. Koukej vymyslet něco inteligentního.“ Na moji argumentaci, že tak se přece jmenoval pes v Angelice, nereagovala. V duchu jsem uznala, že se v nastalé situaci raději hádat nebudu, stačilo přeci, že jsem si domů přivedla psa a ještě ke všemu dogu. Nechala jsem to tedy na hlavě naší rodiny. A nebyla by to mamka, kdyby nepřišla se skvělým nápadem. „Budeme mu říkat NERO. Byl to krutovládce a s tímhle budoucím monstrem si ani jiný život představit nedokážu. A navíc v jiném jazyce a jiné výslovnosti to znamená černý.“ Taťka proti tomu nic nenamítal a tak byl pejsek začleněn do naší rodiny, pod jménem Nero (bylo to jedno z mnoha „jmen“, které ještě v průběhu následujících let dostal). Pokoušela jsem si u mamky šplhnout ještě tím, že dogy se dožívají v průměru pěti, šesti let, ale upozornila mě, že morče jsme také měli mít jen dva roky a nakonec se dožilo úctyhodných deseti let a to bez jediné návštěvy veterináře.

Jak hluboká pravda se skrývala v jejích slovech a varováních, jsem zjistila až po mnoha a mnoha letech.

Celou knihu je možno objednat na tel. čísle 603 260 624.