Vážení přátelé, je tomu již rok co jsem z tohoto místa upozorňoval na některé možné souvislosti týkající se našeho klubu a zákonů naší republiky, především potom ve vztahu k zákonu o shromažďování občanů a živnostenskému zákonu. Rok mi přinesl určité poznání nebo snad potvrdil již dřívější skutečnost:

1. Členskou základnu tyto věci příliš nezajímají – očekával jsem alespoň malou odezvu, jistě mezi námi jsou členové v právu erudovaní a mohli by klubu v této věci pomoci. Dobrovolné členství by pravděpodobně činnost klubu mohlo výrazně paralyzovat – dokáži si představit cca 50-100 platících členů…

2. Výbor se spokojil s konstatováním, že ČMKU v této věci něco podniká a dá snad někdy klubům na vědomí výsledky svého snažení. Připadá mi to jako z doby minulé, kdy jsme čekali co rozhodne ústřední výbor svazu chovatelů, abychom potom mohli „šlapat brázdu“. Ale my jsme dnes samostatným klubem, organizací registrovanou Ministerstvem vnitra a opakuji znovu své přesvědčení, že ČMKU v případě problémů bude první, kdo dá od nás ruce pryč… Vzhledem k tomu, že v časopise Svět psů 2/2003 byl publikován článek se shodnými závěry s nimiž jsem zde před rokem vystoupil, nedalo mi to a jako soukromá osoba jsem se v této věci obrátil na Ministerstvo vnitra s žádostí o presentaci jejich stanoviska k této problematice. Prostřednictvím paní Mgr. Zdeny Chromcové mi ministerstvo odpovědělo. Celou odpověď přikládám ke své zprávě pro potřeby výboru klubu.

Ze zaslaného rozboru je jasný závěr, že je plně v kompetenci klubů, zda budou či nebudou vyžadovat povinné členství. I když si nedělám iluze o stavu naší justice, kdy se zcela veřejně publikuje fakt, že tři právníci vyhotoví tři verze výkladu platného zákona, považoval bych v dnešní době výklad Ministerstva vnitra za směrodatný. Pro klub to může tedy znamenat status quo, kdy členové nadále mohou pociťovat aroganci moci jako tomu bylo např. na bonitaci v Brně, kdy přes dvacet účastníků muselo trpělivě čekat, až funkcionáři uspokojí své kulinářské potřeby… Ale zrovna tak by to mohla být pro klub výzva, ano chceš chovat musíš být naším členem, ale mi ti nabídneme i něco víc, něco co ti členství v klubu zatraktivní a co tě do „centra dění“ přitáhne. Chce to jenom a pouze vůli a trochu snahy.

Na posledním chovatelském kolegiu jsem výboru tlumočil jednu svoji myšlenku, že by se mohl pokusit dojednat s vydavatelem časopisu Svět psů slevu pro předplatitele, členy klubu. Dnes navážu jinou myšlenkou, která by byla rovněž realizovatelná: Klinika Jaggy – společnost specialisovaných veterinárních lékařů, pořádá pro zájemce z řad chovatelů přednáškové cykly, které na vysoké úrovni seznamují chovatele s nejnovějšími poznatky vědy v různých oborech spjatých s praktickým chovatelstvím. Naposledy to bylo na téma pohlavní aparát a plodnost psů. Ani tito kolegové se nebrání myšlence slev pro členy klubu. Takových nápadů je spousta, věřím, že jedna „maličkost“ k druhé může postupně opravdu náš klub zatraktivnit pro aktivní členství daleko širšího okruhu chovatelů než je tomu dnes. Nevím, proč by náš klub nemohl být moderním klubem, ve kterém je členství radostí…

Každý z nás potřebuje ke svému životu a ke své jakékoliv činnosti psychickou rovnováhu, kterou psychologové přirovnávají ke stoličce. Aby stolička stála, musí mít minimálně tři nohy. Zárukou duševní rovnováhy člověka jsou také tři opory – uspokojující práce, fungující rodinné zázemí a jako třetí zájmy a přátelé. Když jeden z těchto prvků dlouhodobě nefunguje, obvykle to člověku přináší frustraci. Bylo by, je a bude špatné, jestliže stabilitu stoličky každého z nás bude podkopávat nefungující či špatná atmosféra v klubu. Vždyť se zde sdružujeme ze zájmu, ale vlastně my musíme – jsme tedy opět na začátku…

Vážení přátelé, rovněž před rokem na tomto místě zazněla myslím, že oprávněná kritika přítele Tesárka v tom smyslu, že členové jsou třikrát zahrnováni stejnými údaji o chovatelské činnosti. Poprvé ve zpravodaji, kdo koho kryl a co z toho bylo, podruhé ve zprávě jednotlivých poradců a vzápětí potřetí ve zprávě hlavního poradce. Vzhledem k tomu, že z dostupných údajů, které každý z nás k dispozici má, nelze učinit žádné závěry, např. který pes je zlepšovatelem pro ten či onen znak, nebo z jakých spojení se vyskytly jaké vady či v jaké míře, nejsme schopni v současné době ani podchycovat natož hodnotit zdravotní úroveň plemene, nezbývá mi, než abych vás alespoň v základních číslech seznámil se shrnutím chovu v Jihomoravském regionu, posléze v půl roce rozděleného a připadnuvší mi kraj Jihomoravský a kraj Vysočina, takže tato čísla nelze ani srovnávat.

V roce 2002 jsem zkontroloval a zapsal 17 vrhů ve všech barevných rázech. 11 vrhů bylo v barvě žluté a žíhané, kde se narodilo 87 štěňat, zapsáno bylo 64 štěňat. Dvě krytí byla zahraniční – 1x Rififi des Terres de la Rairie v ch.st. Norach manželů Cardových, 1x Baron Indios dell Armida v ch.st. Bonoda. V barvě černé a skvrnité byly zkontrolovány 3 vrhy s 30 narozenými štěňaty. Z nich bylo zapsáno 18 štěňat, žádné jinobarevné. Zahraniční bylo jedno krytí – Klark od Bibiky v ch.st. Rusavský luh př. Pecháčka. Rovněž v barvě modré byly zapsány 3 vrhy s 18 narozenými a 10 zapsanými štěňaty, všechny po jednom otci Bricars Bival Via. V roce 2002 byli na jižní Moravu importováni dva psi – žlutý Typ Topp des Terres de la Rairie a skvrnitý Trésor des Terres de la Rairie.

Přeji všem chovatelům, aby se jim jejich práce dařila, přeji nám všem hodně štěstí, nikoliv ve významu náhody, zdraví, úspěch, přátelství a lásku, tedy procesy, které každé štěstí spoluvytvářejí, přeji nám všem zdravé a dlouhověké dogy, nicméně pro to budeme muset ještě mnohé udělat.