Rozhovor s paní Janou Štětkovou

 

Rádi bychom všem obdivovatelům německých dog přiblížili osobnost úspěšné chovatelky tohoto nádherného plemene, její názory a osobní pohled nejen na chov, ale i péči o německé dogy, jejich předvedení a posuzování na výstavách a v neposlední řadě názory na výběr i využití chovných jedinců.

Jde o paní Janu Štětkovou, která se chovu černých a skvrnitých dog na špičkové úrovni věnuje již déle než 25 let. Zejména v 90. letech minulého a dále na přelomu nového tisíciletí byly její odchovy v chovatelské stanici Bohemia Abrus (původně Abrus) očekávány a s napětím sledovány chovateli doslova na celém světě. Stačí namátkou jmenovat feny Dorys, Festu či Holby Abrus, Presley, Rayen Bohemia Abrus nebo úspěšné psy Hosse Abrus, Lorrise, Vivaldiho, Quanta Bohemia Abrus – tito a mnozí další jedinci se nesmazatelně zapsali do evropského chovu. Bez nadsázky lze říci, že se svým chovatelským cítěním spolupodílela na vnímání pojmu krásy u německé dogy.

Své letité zkušenosti uplatňuje v poslední době společně se svou dcerou Marikou, kde v chovatelské stanici Claudia Bohemica pokračuje v nastoleném vysokém standardu svých odchovů a v níž se stále odráží její osobitý chovatelský um. Opět vzpomeňme třeba na Akariho, Butterfly, Diesela, Faetona či žijícího Ingrama, Kaviera – vždy před sebou vidíme představitele plemene té nejvyšší kvality.

 

Jana Štětková se svými psy Diesel a Kawasaki Claudia Bohemica

 

Rád jsem paní Štětkové položil pár otázek, které mne samotného velmi zajímaly…

   Dovolte mi začít zdánlivě jednoduše – čím a přibližně v jaké době Vás uchvátily německé dogy?

V podstatě od mé plnoletosti. Když jsem nastoupila v r. 1972 do zaměstnání, toužila jsem si pořídit štěně dogy. Dostala jsem tip na p. Langmajera. Jela jsem se podívat na Střížov a tam mne uchvátily dvě modré roční feny – Bona a Bessi. Bohužel nebyly plnochrupé, ale já jsem o chovu v té době neuvažovala, tak jsem si koupila Bonu.

 

   Zakladatelkou Vašeho úspěšného chovu se stala, pokud se nemýlím, černá Zita Velan, jejíž otcem byl Vaun von Beelen a matkou Ypsy v.d. Hochwiesen. Jak vzpomínáte nejen na ni, ale i na setkání s jejím chovatelem, panem Ladislavem Langmajerem?

Zitu Velan jsme si pořídili po dostavbě rodinného domu. V té době měl p. Langmajer vrh po Vaun v. Beelen a Ypsy v. d. Hochwiesen.

Zitušku jsme vychovali – spíše ona nás k obrazu svému. Byla zkrátka v rodině pánem. S Láďou Langmajerem jsme se od té doby stýkali pravidelně, byl to úžasný člověk, vstřícný a velice štědrý

Nejlepší potomci po Zitušce byli po Freyovi (zmíním hlavně Dorys a Doru). Dále jsme na této krevní linii nepokračovali z důvodu nevyhovujícího charakteru.

 

   Vzpomínám, že následovala pěkná černá fena Beatti Uttis, po rodičích Lord von Beelen a Utte Velan. Tu jste si přivezla od paní Ivety Herinkové, fenka se později stala nejen šampionkou, ale především hrdou matkou nádherných štěňat, které Vaši chovatelskou stanici proslavili postupem času po celé Evropě…

Nenásledovala Beatti Uttis, ale Abur Uttis. Opět na radu Ládi jsme si pořídili po Utte Velan ABURA. Bohužel zemřel v 1 roce na virový zápal plic. Z dalšího vrhu po Utte Velan jsme si přivezli Beatti Uttis, po Lordovi von Beelen. Bohužel ve vrhu nebyl pes (nebo spíše bohudík). Beatti Uttis totiž považujeme za zakladatelku našeho chovu, protože tuto krevní linii jsme zachovali a chováme na ní stále. Beatti byla nejenom výbornou matkou, ale hlavně fena s výjimečným genetickým potenciálem, se kterým dodnes umíme pracovat. Zmíním zde po ní několik výjimečných potomků – Festa, Holby, Hoss, ...

 

   V souvislosti s tehdejší dobou jistě řeknete několik slov o kvalitním německém krycím psu Frey von der Ofnethöhle, který byl nejen Světovým vítězem a mezinárodním šampionem krásy, ale především otcem vašich fen – Dorys i Holby Abrus.

Freye v. d. Ofnethöhle jsem poprvé viděla na Světové výstavě v Brně, kde vyhrál. Všem se moc líbil, neboť byl jiný – měl úžasný formát a nasazení krku a výjimečnou prezentaci. Domluvili jsme se tedy s A. Schleicherem na krytí Zity Velan a poté Beatti Uttis. Dodnes mne mrzí, že jsme tato spojení neopakovali. Frey své přednosti předával na své potomky.

 

 Není tajemstvím, že chovatel a majitel tohoto psa, pan Albert Schleicher, měl v pozdějších letech několik nádherných německých dog právě od Vás. Sám dobře pamatuji na nejúspěšnější z nich, Lorrise Bohemia Abrus, Akariho a Armidu Claudia Bohemica. Jak k této vzájemné spolupráci vlastně došlo?

 

Spřátelili jsme se při první návštěvě – krytí Zity Velan. Albert byl exhibicionista, ale vážil si lidí, kteří mu říkali vlastní názor, i negativní. Měl neskutečné oko na štěňata. Na každý vrh se přijel podívat a téměř vždy si nějaké štěně ode mne, a později od Mariky, odvezl. Byl mistrem prezentace psa na výstavách. Naše vztahy byly výjimečné a upřímné. Naše vzájemná setkání byla plná legrace, dobrého jídla a pití. Občas došlo i na výměnu názorů, někdy dramatickou, kvůli výstavně úspěšným psům.

 

   Vzpomínám i na to, že vaším snem bylo dovézt do Česka kvalitního krycího psa, pošilhávala jste silně po chovatelské stanici Indios dell´ Armida v Itálii. Nakonec tomu osud chtěl trochu jinak, pro svoji fenu Holby Abrus jste ke krytí vybrala skvrnitého psa Jam´s Dean de la Benjamine ve Francii. Zde Vás poté nadchla proslulá Hiroshima de la Benjamine a později jste si dovezla černého Narsese de la Benjamine. Jak tohle všechno probíhalo?

Ano, přemýšleli jsme o tom, ale v době, kdy to bylo aktuální, paní Costa končila pomalu s chovem a v černé nebo skvrnité se nám nic nelíbilo. Rozhodli jsme se proto Holby nakrýt ve Francii u V. Mauder na černém psu Jeson de la Benjamine nebo popř. v Itálii na Pegasso del Nord Ovest. Bohužel se nám krytí nedařilo, a s ohledem na termín, jsme nakryli se skvrnitým Jam´s Deanem de la Benjamine. Tam jsme viděli poprvé Hiroshimu, úžasnou fenu. Domluvili jsme si výměnu štěňat a my získali Narses de la Benjamine, který myslím, za svůj krátký život významně ovlivnil kvalitu chovu černých dog (Rayen B. Abrus, Ruth B. Abrus, Wandal Uttis, atd.)

 

Rayen Bohemia Abrus (Narses de la Benjamine x Conie Adog)

 

   Jaké vlastnosti a přednosti Vy sama hledáte při výběru chovných jedinců? Co musí mít kvalitní krycí pes a co je předpokladem u chovné feny, že bude mít kvalitní potomky?

Genetika je složitá a velice nepředvídatelná. Chce to trochu štěstí, šťastnou ruku a také vysoce kvalitní chovnou fenu:  tím myslím 2 – 3 generace zpět výjimečné matky. Pes se většinou, až na výjimky, projeví v chovu mnohem méně než fena. V posledních letech klademe u psa i feny velký důraz na zdraví (srdce, oči,  DKK) a povahové vlastnosti. Exteriér je u nás až na dalším místě.

 

   Jakou roli hrají rozhodčí při výstavách a čím mohou být i oni užiteční? Zde bych se Vás i rád zeptal, co Vás přivedlo k rozhodnutí nedokončit si rozhodcovské zkoušky a sama neposuzovat? Vždyť pro mnohé z nás by byl Váš názor velmi cenný…

Rozhodčí hrají na výstavách podstatnou roli, hlavně pro začínající chovatele, podle mého názoru (hodně lidí se mnou nebude souhlasit) dobrý rozhodčí by měl v prvé řadě mít „dobré oko“ a celkový nadhled. To se nedá naučit prostudováním standardu. Posouzení psa by se mělo při správném předvedení shodovat ve známce.

Pes je buď výborný, nebo velmi dobrý, bez ohledu na pořadí.

V době, kdy jsem měla absolvovat závěrečnou zkoušku, jsem si přehodnotila své priority. Úspěšně chovat a neomezovat své odchovy na výstavách – v té době jsem měla mnoho výborných odchovů, kteří se chtěli úspěšně prezentovat, začínající firma a rodina. Časově toto nešlo dobře skloubit.

 

   Které dogy z Vašich odchovů považujete za nejkvalitnější a z jakých důvodů jste na ně hrdá?

To je velice těžká otázka a špatně se hodnotí vlastní odchovy. Každý byl něčím výjimečný. Jeden odchovy, druhý výstavními výsledky. Bylo jich hodně a nerada bych na některého zapomněla, nicméně základ kvalitního chovu vidím v chov. linii Beatti Uttis, u které jsme zůstali. Mezi nejkvalitnější feny, nebudu brát v úvahu výstavní výsledky, asi patřily: Lassie, Festa, Presley, Ruth, ...).

 

   Následuje podobná otázka: můžete uvést alespoň několik dog, které Vás doslova uchvátily a blíží se nejvíce Vaší představě ideálu krásy německé dogy?

Pepsi de Garaba (žlutá), Africa Indios dell´ Armida (žlutá), Ilko del Nord Ovest (černý), Hiroshima de la Benjamine (černá)

 

   S Vaší dcerou Marikou odchováváte nyní štěňata v její chovatelské stanici. Změnilo se tím pro Vás mnoho?

Myslím, že vůbec nic. Jak říkával Láďa Langmajer, v nejlepším se má přestat a předat žezlo, když máte komu, a já mám.

 

   Na závěr poprosím, zda byste měla několik základních shrnujících doporučení i pro nás ostatní, a to třeba i pro mladší či začínající, chovatele…

Chov německých dog je velice náročný koníček, chce to velikou pokoru a trpělivost, a tak bychom k tomu měli vždy přistupovat. Být nad věcí a těšit se z každého dne s našimi miláčky, kteří mají bohužel tak krátký život. Soustředit se hlavně na zdraví, a povahové vlastnosti, protože doga je hlavně společník a nejlepší přítel a je lepší mít hodného, zdravého „velmi dobrého“ přítele, nežli nemocného, problematického šampiona!

Vyhrát může jen jeden, tak sláva vítězi a čest poraženému, zítra to může být úplně jinak!

 

            Mnohokrát děkuji za příjemné přátelské povídání… Přesto mi to nedá, ještě končit.

Mohla byste říci, čeho si v našem chovatelském klubu ceníte a co by se naopak v našem chování mělo zlepšit?

Cením si organizace a správného vedení klubu. Zlepšit by se měly osobní vztahy mezi členy. Myslím, že v minulosti byly vztahy mnohem lepší, přátelštější, upřímnější, a to při mnohem širší členské základně.

 

Zdravím všechny dogaře!

Jana Štětková

 

Lorris Bohemia Abrus

 

S mnoha díky, přáním pevného zdraví a dalších chovatelských úspěchů do budoucna

Jan Čelakovský.