Ten den jsme odjeli do práce jako většinu dní v týdnu. Holly zůstala na svém místečku v chodbě a simulovala spánek už při našem odjezdu, což se mi jevilo značně podezřelé.

Kolem desáté odpoledne přišla domů matka z nákupu.Nic netuše otevřela dveře od domu a v tom okamžiku na ni skočila flekatá, již 45kg vážící obludka.Porazila mámu do špíny ulice, přeběhla po ní a uháněla neznámo kam.Nutno podotknout, že máti byla tři týdny po operaci srdce.

Jel jsem z práce jako šílenec, poháněný myšlenkou, že mi utíká po ulici patnáct tisíc a může je co chvíli někdo zpronevěřit, nebo přejet.Moje milovaná manželka uháněla k domovu taky a začala pátrat o chvíli dřív než já.Průběžně jsme si volali mobilními telefony, co je nového.

Asi tři kilometry od našeho domu Hanka objevila první stopy našeho rodinného tyrana.Ty stopy byly z bláta a mněl je na kabátě nějaký rozčilený pán, který nadával, že mu zuřivý dalmatin chtěl sežrat svačinu, kterou právě pojídal.

Další pán ji viděl jít s nějakým mladíkem, který se očividně snažil zbavit její přítomnosti.

Nebudu to celé natahovat.Našel jsem ji asi 300m od domu v malém parčíku, kde se rochnila v blátě. Byla tak šťastná, že mě vidí...já taky...jsem od bláta...starší paní na mne křičí, ať toho psa nechám a neubližuji mu...paní je od bláta...křičí ať si tu bestii přivážu...křičím, ať mi ta hodná paní políbí prdel (nejsem hrubý, ale tohle mě fakt nasralo).

Po delším čase jsme přišli na to, proč se Holly vydala na samostatný výlet: Před domem byli popeláři a dělali jen svoji hlučnou práci,což ji vyprovokovalo k tomu, aby se šla podívat co se to venku děje.

V této chvíli jsem celkem dost napjatý co se děje doma.Na naší ulici dnes dopoledne parta rómů provádí blokové čištění.Nemám je rád, ale jestli Holly uteče tak je budu nenávidět...

Další Hollyšova lahůdka je válení ve výkalech toho nejtěžšího kalibru. Řeknete si, že to přece dělá spousta pejsků, ale ta spousta se neobalí v hovnech jako v trojobalu. Řídkou páchnoucí sračku mněla i v uších!!!Naštěstí tohle nedělá moc často (asi třikrát týdně), takže se to dá zvládnout.Sranda byla, když si naše čubinka vykračovala s pořádným nátěrem na krku a přiběhla krásná fenečka boxera a skočila na Holly a snažila se jí kousnout do krku. Povedlo se a tak se stalo, že boxerka dostala během chvíle nářez od své paničky,protože prý papá hovínka! Tomu já říkám nespravedlnost!

Další drobnosti už mě nebaví popisovat,snad jen, jak Holly jednou něco zničila a při tom mi udělala velikou radost. Jednoho dne k nám přišla na dopolední výzvědy tchyně.Načapala psa, jak kouše papučku naší Kristýnce. Dala jí několik výchovných zásahů a šla si nahoru do patra postěžovat mé matce. Nadávala na nás jak jsme nezodpovědní a jak neuvažujeme nad tím, že když nám pes žere boty, si je necháme v chodbě, kde ten botožravec přebývá.Když se dosytosti vynadávala,sešla dolů a tam ke své hrůze zjistila, že jí Hollýšek rozmělnil kozačku zakoupenou ve vietnamské tržnici.Málem jí trefil šlak.Dobře jí tak...

Doufám, že se naše fenečka časem zklidní a my se budeme moci v klidu vyzouvat,pohladit si na vycházce svého psa, aniž by jsme museli mít gumové rukavice a nikdo se nebude třást hrůzou při otvírání domovních dveří...