Pár zkušeností s výcvikem a výchovou psů jsem již měla, a to s německými ovčáky. Chtěla jsem ale změnit rasu a vždy se mi líbili velcí, majestátní psi, hlavně dogy. Přes neustálé dohady okolo nového psa a protesty mého manžela, jako že psa ano, ale taková uslintaná obluda, jako je doga mu nesmí nikdy přes práh, jsem se za podpory dětí rozhodla a šla do toho, aniž bych tušila, co bude následovat.

Od prvního dne snad ta doga věděla, že ji manžel nechtěl a věděla jak na něj. K údivu celé rodiny a i známých, kteří si ho dobírali, se začaly dít neobvyklé a nečekané věci. Dobrovolně začal po letech intenzívně pracovat na zahradě, ještě důkladněji zabezpečil studnu, aby tam náhodou Eliška nespadla, nad sezením stvořil krásnou stříšku s UV filtrem, aby na ni nešlo slunce a nepršelo, pod stříšku sehnal dvojkřeslo, aby měla na zahradě pohodlí, řádně zateplil boudu /i doga se v ní potí/, trávu seká dřív než stačí povyrůst a další a další.

První měsíc jsme se ji báli nechat ještě samotnou přes noc venku a spala s námi doma, jasně že v posteli. Pak ale nastal čas, kdy měla jít spát do boudy, sama ale nezůstala. Manžel si vzal prostě spacák a spal tam s ní, jednak aby se prý poprvé nebála a taky pro kontrolu tepla v boudě, protože vlastnoručně zakoupil a zabudoval do boudy teploměr /ve tvaru kočičky/. Druhou noc tam ještě pro jistotu poslal našeho šestnáctiletého syna, tomu se to líbilo, dnes už by se tam asi moc nevyspali.

No a tak to pokračovalo k mé radosti dál. Od té doby přichází manžel z práce s dobrou náladou, již ve dveřích se směje a šišlá, protože ho vítá ta uslintaná obluda, automaticky opouští gauč u televize /i při fotbale/ a uvolňuje místo Elišce, která s námi sdílí byt když přijdem z práce, no a když mu občas připomenu, že dogu nechtěl tak říká, že přece nemohl vědět, že budeme mít Elišku. Myslím, že takto „postižených“ je nás víc.

Ale aby to nevypadalo,že je naše doga rozmazlený „gaučák“, musím Vám hlavně napsat, jak je šikovná a úspěšná. Hned ve 12 měsících jsme zvládly zkoušku BH, jejíž první část-poslušnost, je zaměřena na přesnost a naprostou souhru psa s psovodem. Když jsem sledovala nácvik téměř němých sestav se služebními psy, říkala jsem si, že to pro nás nebude, ale přesto jsem se sestavu naučila nejdřív sama a pak začala s Eliš. Po několikátém opakování naprosto v pohodě a bez povelů věděla kde se zastavit, sednout, lehnout, otočit, klusat atd. Navíc cviky prováděla radostně a s pohledem upřeným na mě,což je to hlavní.

Druhá část zkoušky BH obnáší-ovladatelnost a chování psa v pouličním ruchu, pak i ponechaného osamotě, jeho reakce k jiným zvířatům atd. No a to není pro dogu žádný problém, prostě byla přirozená, nad věcí a s přehledem absolvovala všechny nástrahy. Mezi ostatními psy služebních plemen dopadla nejlépe. Během dalších 5-ti měsíců pro nás byla hračkou zkouška ZOP a ZPU-1 přesto, že stopu jsme šlapaly v dešti na rozbahněném poli a ani cvičák nebyl v ideálním stavu.

Teď pomalu nacvičujeme obranu, když dovolí čas, účastníme se výcviku pořádaného Lenkou Nitschovou, no a dalším cílem a motivací je pro nás zkouška ZM a ZVV1. Musím ale podotknout, že výcvik a i vykonávání zkoušek není podstatou, jde o to, že jsme spolu, obě nás to baví, jsme ve společnosti skvělých lidí, krásných psů a je nám dobře.

Ráda bych psala dál a dál o tom, jak jsem ráda, že jsem si pořídila dogu, jaký je to rozdíl oproti mým dvěma ovčákům, jak mě naučila trpělivosti, vnesla větší pohodu, klid a lásku do celé rodiny a jak jsem jí vděčná za to, že je a je taková.

Každý den pospíchám z práce domů tak, jako když jsem běhala pro děti do školky, když byly malé. Pospíchám za svou dogou, protože na mě doma čeká. Myslím,že mi všichni rozumíte.

Přeji Vám všem a Vašim pejskům dostatek zdraví, radosti a lásky.