OBŘI S NĚŽNÝM SRDCEM

Jaká je německá doga

V únorovém čísle tohoto časopisu se naši čtenáři mohli seznámit díky uveřejněnému článku „Apollové mezi psy“ nejen s průběhem obou klubových výstav německých dog v loňském roce, ale i s dalšími plány chovatelů tohoto nádherného plemene, o jejich Klubu chovatelů německých dog (KCHND) a o povaze této elegantní psí rasy. Dnešní povídání si klade za cíl navázat na předchozí a seznámit tak širokou kynologickou veřejnost ještě blíže s německou dogou a jejím chovem u nás.

Německou dogu, doufám, netřeba dlouze představovat. Téměř každý z Vás si při vyslovení názvu plemene vybaví krásného, obrovského psa impozantního a elegantního vzhledu, ať již barvy žluté, žíhané, černé, skvrnité (harlekýn) či modré, případně některé nestandardní barevné variety (jakou jsou kupříkladu tzv. šedí a porcelánoví tygři). Německá doga je plemenem sice velmi náročným, o to více se však příkladná péče, výživa a výchova jejímu majiteli vracejí v podobě skutečně nádherného, povahově ideálního přítele, obzvláště vhodného k rodinnému soužití a milujícímu bezmezně členy rodiny, zvláště pak děti. Je třeba zdůraznit, že nároky k chovu takového psa jsou skutečně velké. Počínaje prostorovým a majetkovým zabezpečením jeho vlastníka, přes veškerou laskavou a trpělivou, přitom však důslednou výchovu a konče neobyčejně kvalitní výživou, především pak v období růstu a vývoje, který u německé dogy probíhá velmi dlouho (přibližně do tří let věku).

Pes žluté německé dogy

Rady pro zájemce a budoucí chovatele

O veškerých aspektech a úskalích chovu, současně však radostech společného soužití člověka s německou dogou by toho bylo žádoucí říci skutečně velmi mnoho, zájemce si dovolím zároveň odkázat na již dostupné kynologické publikace a příručky pro chovatele německých dog. Přesto je i teď důležité si uvědomit alespoň to základní. Chceme-li vychovat zdravé, zdatné štěně, musíme nejdříve zjistit, v jakém prostředí má chovatel fenu se štěňaty umístěnu. Důležitým činitelem ke zdárnému vývinu štěňat je ovšem zejména vhodná a kvalitní výživa feny již v době březosti. K zodpovědnému výběru štěněte nám také dopomůže znalost jak zdravotního stavu, tak povahy a exteriérových kvalit nejen jeho rodičů, ale v rámci možností i prarodičů a také jejich dalších předků. Ke zdravému vývinu potřebují štěňata a rostoucí psi plnohodnotné krmivo, které obsahuje všechny nezbytné složky (živočišné bílkoviny jako zdroj všech esenciálních aminokyselin, vitaminy, minerální látky a esenciální mastné kyseliny: tzv. omega-6 a omega-3 vícenenasycené).

Nový majitel neudělá však pro mladého psa vše, když mu zajistí dostatečný prostor, odpovídající pohodlí, bezpečí a kvalitní výživu. Bez potřebného vzájemného kontaktu, lásky a působících vnějších vlivů totiž nedovolí, aby se v plné míře rozvinula povaha německé dogy. Nesmíme totiž zapomínat na to, že německá doga může být nejen exteriérově nádherná, výstavně úspěšná, ale musí mít rovněž žádoucí povahu. Jen při takové správné péči, výchově a výživě má štěně nejlepší předpoklady k tomu, aby v případě německé dogy vyrostlo v sebevědomého, neohroženého, lehce ovladatelného, učenlivého společenského a rodinného psa s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování. Tedy tak, jak vyžaduje i standard plemene.

Fena žíhané německé dogy

Povaha a vzhled německé dogy

Znovu opakuji, že ačkoli se jedná o plemeno tak náročné a velké svým vzrůstem, mluvíme o obrech s neuvěřitelně citlivou, přátelskou a milou „duší“. Dogy jsou většinou velmi přátelské, zejména k rodinným příslušníkům, často ale i k relativně cizím osobám. Kromě často výstavních předpokladů si ovšem s sebou německá doga přináší do života díky svým předkům vynikající výcvikové předpoklady, neboť dříve se řadila mezi pracovní plemena. Je nesmírně inteligentní a zvláště vyniká svými schopnostmi pro pachové práce, včetně výkonu těch speciálních. Stačí připomenout vynikající výcvikové úspěchy psovodů Miroslava Skály či Jany Vicherkové. Dnes se bohužel občas stává a můžeme být svědky i toho, že ne každý majitel a chovatel dává dostatečný prostor povaze německé dogy a věnuje se jí v takové míře při výchově, aby odpovídala výše zmíněnému standardu. Zde je ovšem téměř vždy na vině opět člověk, ne konkrétní zvíře, u něhož se případně projeví nadměrná bázlivost, zcela výjimečně agresivita.

Černá fena ve výstavním kruhu

Černá fena ve výstavním kruhu

Aktivity chovatelů

Klub chovatelů německých dog nabízí svým členům nejen tradiční výstavy, bonitace a členské schůze, ale pořádá taktéž letní výcvikové tábory, závody (nejznámějším je určitě Bendův memoriál) a přispívá k informovanosti členů vydáváním příruček pro chovatele a zejména pak Zpravodajem KCHND (vychází 4 x ročně), ale i vlastními webovými stránkami.

Po tomto kratším seznámení se s německou dogou bych rád nabídl čtenářům rozhovor, díky kterému se dozvědí mnohé o chovu a o lidech, kteří si zamilovali tuto psí rasu. Najdou v něm vícero informací, nejen ze současnosti a dalšího směřování činnosti celého klubu, ale stejně tak z minulosti.

Pětiměsíční štěně černé - plášťové

Rozhovor s panem L. Langmajerem

Dne 6. května 2008 oslavil významné životní jubileum, 80. narozeniny, dlouholetý bývalý předseda Klubu chovatelů německých dog, aktivní úspěšný chovatel, uznávaný mezinárodní rozhodčí, nyní čestný člen a čestný předseda KCHND, pan Ladislav Langmajer. Přejeme srdečně pevné zdraví, mnoho osobní spokojenosti, štěstí a ještě mnoho dalších let, strávených mezi námi… Při této příležitosti vznikl rozhovor, který si můžete přečíst ve zkrácené podobě:

Jak vzpomínáte na svoje první setkání s německou dogou, čím Vás zaujala a kdy to přibližně bylo? Zároveň s tím i na to, jak dlouho poté trvalo, nežli jste měl takového krásného přítele po svém boku?

Jelikož jsem vyrůstal a své dětství prožíval s rodinou na samotě v Merklíně, odjakživa si vybavuji, že bylo nutností zabezpečit ochranu domu a jeho okolí, tím spíše, že v předválečném období a během války se mnohdy kradlo vše, co bylo k jídlu, tedy kupříkladu slepice. Z těchto důvodů vždycky u nás byli dva velcí psi, ať už to byla německá doga, bernardýn či novofundlandský pes. Vždy jsem tak nějak přirozeně předpokládal, že jakmile budu mít vlastní možnosti k držení a chovu tak velkého a náročného plemene, „vyhraje“ určitě německá doga. První vlastní dogu vzpomínám přibližně počátkem 60. let, kterou jsem získal do svého držení jako dospělou, byl to skvrnitý pes, tedy harlekýn.

Na které chovatele vzpomínáte nejraději a s největší úctou a vděčností, nejprve prosím z těch, kteří Vám pomohli nejvýznamnější měrou ve Vašich chovatelských začátcích?

Tak zcela jistě musím zmínit Pepu Hodana, dodnes blízkého kamaráda, stále ještě vykonávajícího funkci ústředního poradce chovu v našem klubu. Poměrně brzy se k nám přidali i bratři Krsovi, tato naše čtveřice chovala po dlouhá léta v Přešticích německé dogy a vlastně velká část z nás, kromě mne tedy, stále ještě chová. Nesmím ovšem zapomenout hlavně na skvělého člověka, chovatele i tehdejšího předsedu klubu, Karla Měchurku, jehož chovatelská stanice „z Podlipan“ měla tehdy velmi úspěšné odchovy.

Připomeňte, prosím, největší chovatelské úspěchy Vaší stanice. Tím bychom se mohli dostat i k tomu, z jakého důvodu a proč byl Vašemu srdci nejbližší barevný ráz skvrnitých a černých?

Největším a nepřekonaným úspěchem bylo vítězství mého skvrnitého psa na světové výstavě v Innsbrucku roku 1976, silně byl tento zážitek umocněn tím, že šlo o jedince z vlastního chovu, jménem IKE Velan. Posuzoval švýcarský rozhodčí, pan Nauer. Ty sám již pamatuješ černého pejska, šlo o dogu jménem AJK Velan, mimo jiné se umístil na druhém místě na světové výstavě v Brně roku 1990. Skvrnité dogy byly mojí láskou vždycky, každá je úplně jiná svým zbarvením, je to jednoznačně nejobtížnější barevný ráz k chovu ze všech, to mne lákalo a fascinovalo.

Jak a kdy jste se dostal k předsednictví v našem klubu, jak dlouho jste u této funkce vydržel a jak vzpomínáte na tuto dobu?

U předsednictví jsem vydržel nakonec celých 11 let. Karel Měchurka nemohl ze zdravotních důvodů ve své funkci pokračovat, dohodlo se, že já budu tzv. prozatímním předsedou. Na členské schůzi, to bylo někdy na přelomu 70. a 80. let, jsem byl řádně zvolen a nakonec tomu tak zůstalo až do roku 1991. Tu dobu mám samozřejmě moc rád, protože přes častá úskalí chovu, především v důsledku omezené spolupráce s tehdejšími kapitalistickými - pro nás údajně nebezpečnými - zeměmi, hnalo nás kupředu opravdové nadšení.


Pes - harlekýn

Jak se chovatelé během těchto let zasloužili o systematický pokrok v chovu a s jakými problémy se za dřívějšího vládního režimu museli potýkat (např. při snaze o import dog ze západních zemí, v případě zájmu o zahraniční krytí apod.)?

Mně se naštěstí podařilo občas získat přes policii v Plzni třídenní povolení k vyjetí do zahraničí a jen tímto způsobem bylo myslitelné a možné, navštívit zahraniční výstavy na západ od našich hranic. Nesmírně cenné bylo získávání kontaktů při letní výstavě v Brně, kam přijížděli chovatelé, např. z Německa.

Jako chovatele vzpomínám kupříkladu Josefa Hodana, vždyť fena FOMA Odeon (nar. roku 1973) byla naší první německou dogou, pyšnící se titulem „mezinárodní šampion krásy“. Krásných jedinců se u nás narodilo mnoho, nicméně na vynikajících odchovech se podílelo mnoho kvalitních chovatelů, kteří ale současně vždycky s citem těžili ze spolupráce se zahraničními chovateli, to je pro přínos do chovu žádoucí a nezastupitelné.

Ve funkci rozhodčího jste se setkal s mnoha zástupci a představiteli tohoto nádherného plemene. Jaké typy byly pro Vás osobně ideálem německé dogy?Zároveň jistě rád vzpomenete na ty výstavy, kde jste posuzoval nejraději, předpokládám, že kromě tehdy již tradičních svátečních klubových výstav to zcela určitě musela být i světová výstava psů v Brně roku 1990. Dobře si pamatuji, že jste na ní posuzoval společně s dalšími českými kolegy, a to panem Josefem Hodanem a Vladimírem Adltem…

Já jsem byl znám tvrzením, že doga se posuzuje takzvaně od hlavy. Samozřejmě v návaznosti na celkovou harmonii a kompaktnost, pěkné zvíře kromě výrazné a krásně modelované hlavy dělá klenutý krk, mohutné předhrudí, správná anatomická stavba hřbetu a končetin s přirozeným, prostorným pohybem.

Světová výstava psů v Brně roku 1990 byla rekordní do té doby nevídaným počtem přihlášených jedinců, včetně našeho plemene. Já měl tu čest posuzovat třídu mladých, kde vynikla kompaktní černá fenka z našeho chovu, ERIX Framil. Na tuto výstavu jistě nemohu zapomenout, vždyť můj importovaný skvrnitý pes, XERO Imperial, zde vyhrál titul CAC ve třídě otevřené. Nejen pro mne, i pro české barvy tato prestižní výstava skončila obrovským úspěchem, vzpomeňme celkově druhé místo AJKA Velan v barevném rázu černých a skvrnitých psů, hned za legendárním černým FREYEM von der Ofnethöhle. Dále úspěšné vystoupení černé AIGI Uttis, umístění mladé skvrnité JASTELLY ze Syhánu a ostatních.

Hra s modrou dogou

Co říkáte dnešním německým dogám a jak se Vám líbí?

To je téměř zbytečná otázka, poněvadž německá doga se mně nepřestane líbit už nikdy. Dnešní německé dogy jsou opět o kus dále, otevření se doslova celé Evropě přináší své ovoce v podobě zkvalitnění chovu, přínosu nového genetického materiálu, který by měl ovšem jít ruku v ruce s celkovým ozdravěním chovu, tato otázka je nesmírně aktuální.

Kterým směrem by se, podle Vás, měla ubírat činnost KCHND a jaké otázky považujete za stěžejní a nejožehavější?

Chovatelé a členové našeho klubu by si měli vážit lidí, kteří práci pro klub věnují mnoho ze svého volného času a měli by si uvědomit, že o možnostech zahraniční spolupráce takové, jak ji známe dnes, se nám ani nesnilo. V tomto je jejich pozice v mnohém lepší. Využívejme konfrontace se zahraničím, možností školení rozhodčích, seminářů, nezapomínejme na povahu německé dogy a už vůbec ne na její zdraví. Myslím, že KCHND se v posledních letech, za předsednictví pana Miroslava Václavíka, ubírá tím správným směrem.

Na závěr mi opět dovolte jménem našich chovatelů mnohokrát poděkovat za příjemné chvíle, strávené ve Vaší společnosti, současně Vás požádat o závěrečný vzkaz, který byste rád poslal všem přátelům a obdivovatelům německých dog:

To největší přání a nejdůležitější vzkaz vystihuje moje známé „AŤ NÁM DOGY JDOU!“, současně bych byl moc rád a šťastný, aby toto motto platilo i nadále.


Manželé Langmajerovi s vnukem a skvrnitým psem Xero Imperiál

Kontakty: Klub chovatelů německých dog

www.nemecka-doga.cz

Za KCHND

MUDr. Jan Čelakovský

www.dogy-celakovskych.com