Když jsme navštívili psí paní doktorku s prvním větším problémem, jako byly již zmíněné přerostlé drápy, netušili jsme ještě, co nás čeká. Nero byl odmala háklivý na nožičky. Těch jsem se nesměla dotknout ani já, natož někdo cizí. Paní doktorka byla v prvních okamžicích velmi klidná a sdělila nám, že drápy stříhá se zavázanýma očima. Holt, ještě neznala Nerovu reakci. Dokázal tak bleskurychle měnit pozici, že to vypadalo spíš jako hra na honěnou, pořádaná na metru čtverečním. Po pár marných pokusech, kdy jsem já i taťka, který nás vždy doprovázel, začali pociťovat obavy o vlastní drápy, se paní doktorka rozhodla pro uspání Nera. Byl to jeho první nedobrovolný spánek. Zvážili jsme ho a podle stanovené váhy paní doktorka vpravila Nerovi pod kůži dávku uspávacího prostředku. Potom nás poslala ven před ordinaci, že za deset minut přijde a odstraní problém, kvůli kterému jsme přišli.

Když dorazila, zůstala nechápavě koukat na Nera, který vesele poštěkával a snažil se ulovit každé projíždějící auto. „Vždyť jsem mu dala ještě silnější dávku než měl dostat !“ řekla. A odešla ještě pro jednu injekci. Po druhé koňské dávce Nero konečně začal skomírat. Ale ne a ne si lehnout. Nakonec jsme ho povalili násilím a paní doktorka se vrhla na Nerovy tlapy. Bylo to legrační. I když se již nebránil a v očích měl nepřítomný pohled, kdykoliv se dotkla jeho packy, strčil si ji pod tělo. Nakonec se ale dílo zdařilo. Já klečela na polomrtvém psovi, táta klečel postupně na jeho packách a paní doktorka stříhala a stříhala, jen se z ní kouřilo. Potom nám pomohla dovléct Nerovo bezvládné tělo do auta a doporučila nám, aby jsme ho nechali tak dvě hodinky prospat, potom že bude zase naprosto v pořádku.

Když jsme dorazili domů, nastal jiný problém. V minulém roce jsme si totiž s rodiči vyměnili bydlení, takže já bydlela na náměstí ve třetím patře a oni vzadu přes dvůr v baráčku, kam vedly jen jedny schody. Maminka nás sice varovala, ať tam už ten den s Nerem nechodíme, protože chtěla uklízet, ale nedalo se nic dělat. Když jsem v duchu přepočítala schody, které by nás čekaly domů, odhlasovali jsme s taťkou, že bude rozumnější dovléct Nera k nim. Chvíli jsme se lopotili, ale nakonec se nám podařilo přesunout jeho naprosto bezvládné tělo, na které uspávací prostředky začaly plně působit až v autě, na deku. Táhli jsme ho na té dece až pod schody, protože bylo prakticky nemožné Nera unést. Potom se nám s hekáním a supěním podařilo vyšplhat schody a složit Nerouška v kuchyni u maminky. Ta nad námi spráskla ruce, ale proti našemu dočasnému pobytu nic nenamítala. Uklidnila jsem jí, že v poledne už bude Nero fit a půjdeme domů, Když se ale začínalo pomalu stmívat a Nero se stále neměl k tomu, aby se postavil na nohy déle, než na půl minuty, přestávalo mě to bavit. Rodiče čekali návštěvu, tak jsme museli odejít.

Nera jsem napůl snesla napůl odvedla po schodech a vydali jsme se na cestu ku domovu. Čekalo nás projít zahrádku, kolem kůlen a přes dvorek. V tu chvíli jsem se nejvíc děsila těch třech pater, protože jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Rodiče za námi koukali z okna na verandě a smáli se tomu, jak Nero škobrtá i o stébla trávy. Když jsme zahnuli za kůlny, Nero se zastavil. Myslela jsem, že už nemůže a chystala jsem se ho vzít do náruče. Najednou vyrazil jako blesk k hromadě dříví, která se kupila v rohu dvorka. S šíleným rachotem jsme jí prolítli (byla jsem k Nerovi připoutaná vodítkem) a ... vyhnali jsme odtamtud kočku. Potom se do nastalého ticha ozvaly roztřesené hlas rodičů „Haló ... žijete?“ Nasupeně jsem vyvlekla Nera zpět před zahrádku a zařičela jsem „Jo a ta kočka taky“.

Je to s podivem, ale jen tak malinkatý tvor, jako byla ta toulavá černá kočka, byl schopen probrat nadrogovaného psa z letargie. Asi bychom to měli doporučit všem veterinářům, jako výborný probouzecí prostředek. Jen bych dodala, ať se u takové příležitosti raději vyhýbají hromadám dříví. Vyndávání třísek z potlučeného těla opravdu bolí.

Tento text je kapitolou z knihy "Děkuji za život s dogou, aneb přežít se dá všechno" od autorky Silvie Seldom. Celou knihu je možno objednat na tel. čísle 603 260 624.